30.4. - Čarodejnice (121. den)

Tak na dnešek jsem původně neplánovala vůbec nic. Standa je na odpolední, Tomášek je mírně nascípanej a co budu sama s dětma dělat na pálení čarodejnic. Co kdyby si mě někdo splet a udělal z mých dětí siroty. Dorazila jsem z práce pro Honzíka do školky a ten mi sdělil, že se domluvili s Fanouškem, že se stavíme u nich na zahradě. No a tak jsem volala Martince, abychom to doladily. Byla s malým Fanym taky sama, tak proč neudělat dětem radost, že.....Domluvily jsme se, že se sejdeme na náměstí, podíváme se, jak místní hasiči upálej čarodku a přesuneme se k Fanouškům na zahradu. Tak čarodku na náměstí nepálili, že prý až v půl devátý večer, tak to se nám tam nechtělo čekat. Potkaly jsme se tam se Sábou, která byla parádně namaskovaná a pak jsme si to odkvačily na tu zahradu. Tam jsme s Marťou vyrobily čarodějku, upekli jsme buřtíky, mezi tím dorazil i velkej Fanda, tak jsme tu naši Kanimůru upálili a přesunuli jsme se zpátky na námko. Bohužel pozdě, vatra už hořela - moderátor totiž poplet hodinu, ohňostroj byl vyrachejtlovanej - to je taky nápad za světla, nic nebylo vidět, no a tak už jen hrála kapela, tak jsme se pozdravili se známejma, co jsme tam potkali a že idem dom. Jenže do toho dojelo fungl nové hasičské auto, které bylo k nakouknutí, tak tam kluci ještě museli vylézt a vyzkoušet si to za volantem. A pak už jsme vážně šli. Kluci padli do postele jak podťatý a v minutě byli vytuhlí. Byl to velmi náročný den....

29. 4. - Nechtěný úklid (120. den)

Tak dneska mě kluci přivedli pomalu k šílenství. To že uměj udělat binec během několika pikosekund, to vím. Ale dostali jabka a oni celou šlupku okousali a naplivali v pokojíčku na zem. Čuňata....tak jsem hučela jak piliňák a museli panečku fungovat. To bylo ale keců.....šak to jistě znáte, když maj děti uklízet svůj binčus....

28. 4. - Čmelák (119. den)

Tak tohohle čmeldu jsem ulovila v práci na schodech. Měl asi pochroumanou nožičku nebo co....takže jsem si ho odnesla na dopise, který jsem vytáhla zrovna ze schránky. No a páč nosím foťák všade, i do práce, bylo nutno medového medvídka zdokumentovat. A děvčata z komentářů.....mýlíte se vůbec jsem ho nedávala do stanu, ten ani nemám ještě udělanej. Je to právě ta obálka, na které jsem ho přinesla. Jen trošku přesvícená....

27. 4. - ZOO a botanická zahrada Liberec (118. den)

Tak dneska jsme se velmi, ale velmi rozhodovali, kam pojedeme. Původně jsme měli v plánu Pravčickou bránu a okolí, ale vzhledem k výkonu, který děti podaly včera v Pekle, jsme rozhodnutí nechali na nich. No a výsledek byl jasný....JEDE SE DO ZOO. A protože v Děčíně jsme byli nedávno, tak frčíme do Liberce. Rozhodli jsme se někdy kolem půl jedenáctý. Tak oblíknout, naskákat do vozítka a jedééém. Libereckou zoo mám moc ráda. Jednak je bohatá na zvířátka, jednak je to nejstarší zoo u nás, a vůbec je moc krásná. A v tomto obobí obzvláště....Kluci samozřejmě pojezdili mašinkou a na elektroautíčkách, maminka polítávala s foťákem a tatínek jen vrtěl hlavou....No a jak jsme vylezli ze zoo, znásilnila jsem kluky ještě na botanickou. Strááášně dlouho jsem tam nebyla a moc se mi tam líbí. Tak se klucí obětovali a ještě se mnou zvládli botanickou. Lidi tam je vám tolik nádhery....ty kaktusy a sukulenty, ty tropický rostliny, většinou kvetoucí, venkovní keře a skalky a všude bzučej včelky a je to tam takovej klííííd. No já byla maximálně spokojená....Moc hezkej vejletík

26. 4. - Výlet do Pekla (117. den)

Máme zase víkend, je sobota a my jsme se s tetou Poměnkovou dohodly, že pustíme ty naše polovičky na ryby a vyrazíme s prťouskama vláčkem do PEKLA. Už jsme to plánovaly jednou, ale bohužel neklaplo počasí. Tak my jsme se s klukama vypravili na autobus, autobusem jsme se přesunuli na městskou dopravu v Č. Lípě a městskou už jsme společně s Kubou a Petrou jeli na nádraží. Tam jsme naskočili do vláčku a čekali jsme až výpravčí pískne. Jenže on ne a ne...takže kluci se pomalu začali nudit, napřed vyžadovali jídlo, pak pití, pak bombony ....a pak už se konečně vyjelo. Vystoupili jsme v Zahrádkách na nádraží, kde jsme teda udělali tu svačinovou přestávku. To nádraží je tam tak kouzelný a romantický. A moc krásně upravený....je tam parčík, kde kvetly kytky a moc to tam vonělo. A tam jsem taky ulovila včelku medonosnou....pak jsme po značce pokračovali přes vesnici Karba do Pekla. Nádherná vycházka nádherným kaňonem podél Robečského potoka....mezi skalama se spoustou převisů a jeskyněk. Prostě klučičí ráj. Je to trasa dlouhá asi 5,5 kiláčku, takže ani žádná hrůza. No a v Dubici už na nás čekali tátové. Večer se ještě Metálovi stavili na grilovačku, takže jsme i doplnili kalórie a udělali jsme si příjemnej večer. Moc hezká sobota to byla. Jo a ještě bych zmínila focení černého brouka, páč jsem v zápalu focení lehla na břicho, všechny děti kolem mě na bobek a brouka mi plašily a on chudák utíkal a já ho potřebovala naštelovanýho jinak...no co budu povídat, mě fotila Petra a jestli dá někdy vyvolat ten film, tak sem tu fotku dodám. Určitě bude stát za to. Kolemjoucí nechápali. Baba leží na břiše, natažená jak placka, kolem halda dětí na bobku, no musel to bejt fakt dobrej pohled.

25.4. - Šnek (116.) den

Tak to je můj první šnek. Co k tomu dodat. Prostě šnek....

24.4. - Roubenka (115. den)

Dneska bylo zas tááák nádherně, že jsem přišla z práce, rychle jsem něco slupla a vypravili jsme se všichni na vycházku. Tentokrát jen po městě. Chodili jsme uličkama, já nafotila zas hromadu fotek-od větví, přes domky, kostelík, děti až k silničnímu zrcadlu....ale tahle fotka se mi moc líbila, tak je tady. Stavili jsme se na zmrzku v cukrárně, kde mají venku parádní dětskej koutek, naprosto dokonalej pro maličký děti a kluci tam byli nadšený a celý jsme to zakončili u nás před barákem na dětském hřišti. Bylo to moc prima odpoledne. No a večer přišla kámoška a konečně mě ostříhala, tak zase se nebudu muset měsíc česat...chi chi

23.4. - Včelička (114. den)

Tak dneska jsem prožila noc hrůzy. Chytla mě nějaká kolika nebo co a do rána jsem skuhrala jak zpráskanej pes. Do toho řičely obě moje děti, takže v paneláku měly veselo asi tak do půl pátý do rána. A samozřejmě jsem zaspala do práce. Od rána bylo nádherný počasí, tak hned jak jsme dorazili s Honzíkem ze školky, něco jsme pojedli a vyrazili jsme všici ke známým na zahradu. Jejich zahrada mě absolutně fascinuje, tolik krásy, to se jen tak nevidí. Takže jsem simulovala paparazziho a neodložila jsem aparát vůbec z ruky. A tahle fotka se mi moc líbila, protože je docela sluště ostrá a konečně mám VČELKU!

22.4. - Strom u školy (113.den)

Tak dneska zase žádná foto inspirace....V práci jsme měli poradu, domlouvali jsme letní soustředění lezeckého a turistického oddílu v Českém ráji a mě stála práce. Tak se zas zejtra budu honit jak blbka. Počasí na draka....hnus fialovej s tečkama. Celou dobu pršelo a funěl vítr, přestalo to až když jsem šla pro Honzíka do školky. No a cestou ze školky jsem vyfotila tenhle růžovej strom. Nevěděla jsem, jak se mám postavit, aby tam nezacláněly ty budovy, ale z každý strany něco. A tohle bylo nejmenší zlo. Je to pohled na naši základní školu, resp. její část.
Doma na mě čekal pozdní oběd, Standa dělal plněnej kuřecí řízek s Hermelínem, že jsem se nacpala tak, až jsem z toho vytuhla na gauči. A to se mi fakt běžně nestává. Jo a pozitivní zpráva je, že jsem konečně rozchodila tu odchozí poštu. Problém byl na straně poskytovatele služeb. Byla to otázka 5 minut a bylo hotovo. Tak zas můžu psát mejly! Jo a už bych taky byla ráda, kdyby se trochu zlepšilo to počasí, ať můžeme s těma klukama někam vyrazit.

21.4. - Třešňová větvička (112. den)

A je tady pondělí a zase do rachoty. Nevím, jak počasí souvisí s pracovním procesem, ale asi tam nějaká souvislost bude. Už totiž nějakou dobu pozoruju, že přes tejden je hezky a jak je víkend, tak slovy klasika: "chčije a chčije!" No a protože jsem v práci a děti ve školce, sluníčko svítí. Ono ale úspěšně zaleze až půjdu z práce dom. A taky jo. Dopoledne nádherně a odpoledne se to začalo kazit. Takže moje dnešní fotka je třešňová větev, kterou jsem fotila asi před 14-ti dnama, jen teď už je nakvetlá. Je to obrovský strom v zahradě, kolem kterýho chodíme cestou ze školky.
Byla jsem vzhůru zas dlouho do noci, bo mi od víkendu nejde odesílat pošta a tak jsem přeinstalovávala a čistila počíač a ono to bylo stejnak prdlajs platný.

20.4. - Rychlá šťouchancová buchta (111. den)

Tý jo, neděle a od rána luchá. Standovi to neva a vyráží na ryby. My byli s Tomáškem sami doma a já vpodstatě seděla celej den u počítače a tvořila jsem. Moc času na to normálně nemám, tak jsem využila té pohody a jen jsem dala Tomáškovi najíst, chviličku jsme si pohráli, pak šel chrnět a já byla v pohodě. Standa se vrátil kolem čtvrtý odpoledne, zasekanej jako jetel a že prej zapadnul s autem do bahna. Jo, holt byl lenivej dojít k řece ten kousek pěšky. A má to. A nebyl sám, kolega Jiří zapadnul taky o kus vejš. Nakonec museli uhnat nějakýho traktoristu, aby je vydoloval z toho hnoje. Toto jsem samozřejmě dokumentovat nemohla, neboť jsem seděla doma na zadku. Tak aspoň fotka rychlé šťouchancové buchty. Je to taková fofrofka a je moc dobrá. Recept jsem objevila na MMB a peču ji poměrně často.

19.4.- Standa s prutem (110. den)

No dneska jsem myslela, že ani fotku neudělám, leč mě potěšil můj chlap, že byl zase akční. Protože chce zejtra zase na rybačku, musí přehodit naviják z jinýho prutu, protože ten původní je fakt definitivně odrovnanej. Takže měl přes celej obývák roztahaný ty svý hejblátka a pičičárny a vydržel u toho pěkně dlouho. Výsledek je, že mám koš narvanej stovkama metrů vlasce a součástek z navijáku. Ale Standa zvítězil. Ráno může vyrazit. Jo a ještě do toho volala Martina, jestli si může vzít Honzíka na noc, že se Fanouškovi stejská. Honzík samozřejmě nadšenej, takže to se odmítnout nedalo. Jen v těchto případech musím uklidňovat Tomáška, páč chce taky.....Jinak nikde jsme nebyli, bylo pěkně škaredě!

18.4. - Po návratu z ryb (109. den)

Ták a je konečně pátek. V práci zas docela hoňka, jednak jsem v úterý nebyla a jednak se blíží DPH. A taky jsem chtěla trochu scrapovat, byla potřeba vytvořit pozvánka na májovou sešlost. A tak jsem poslala chlapy na ryby. Standa nanosil všecky svoje bebechy do auta, já připravila prcky, olíbala jsem je a dala instrukce, hlavně ať nezahučej do rybníka. Fakt to je ještě studený. No a těšila jsem se, že budu mít aspoň tři hoďky klídek na tvoření.......jo tři hoďky, prd! Tak jednak dorazili Poměnkovic, poněvadž mi sehnali ten ruční šlehač, co se mi rozbil. Dali rychlý kafe a frčli. No ale třičtvrtě hoďky v tahu. Zasednu k počítači, otevřu program a šup.......chlapi doma. No jasnačka, když Tomášek žuchnul do rybníka. Standa ho chtěl zachránit a vrazil si do ruky nůžky, takže božíčku, zraněníčko a největší průs...švih.....rozbitej naviják. Takhle vzteklýho jsem ho dlouho neviděla. Zato klucí....ty byli vyladěný! Obrovský vzrůšo a dobrodružství!

17.4. - Sloup v Čechách (108. den)

Tak dneska bych tady mohla vložit asi padesát fotek. Bylo těžký vybrat jednu jedinou, ale tahle se mi moc líbí. Ale pěkně od začátku....
Udělalo se moc hezky, Standa měl v plánu ryby (konečně) a my jsme se domluvily s Poměnkovou, že vyrazíme po práci s dětma na výlet. Ale žádný auto. Pěkně autobusem, bo kluci pruděj, že se chtěj svézt...Tak teda jo. Petra přijela s Kubíkem k nám a vyrazili jsme na zastávku. Do Sloupu to máme od nás kousíček (4 km), takže žádná dlouhá štreka busem, ale kluci byli spokojení, a to je hlavní. Ze zastávky jsme se vydali do lesního divadla, je to nádherná pískovcová stavba v lese, kde se skutečně celé léto hrají divadelní představení. Jsou tam jeskyně a prolejzačky skrz skálu, tak se tam kluci vyřádili. Pak jsme se vydrápali na vyhlídku na Stráži, vyfotili jsme Skalní hrad Sloup, protože z tohodle místa je nejlíp vidět. No a pak jsme pokračovali pěškobusem domů....A už to začalo.....mě bolej nožičky, mě bolí bříško, mě bolí......já nevim, co všecko. A tak jsme došli do Janova, kde začali děti povykovat....kde je ňáká hospoda, že chtěj do hospody a kdy už tam budem. Tož jsme neodolaly a jako správné matky jsme se dosmýkaly s dětma do hospody. Seděly jsme s nima venku a volaly jsme chlapům, ať zabalej pruty a přijedou si pro nás. A fakt tam za chvilku byli. Celkově prima den, moc se mi to líbilo. A dětem určitě taky.

16. 4. - Cesta do školky, koláče (107. den)

Tak dneska vkládám fotky dvě. Standa má ranní, tak si to metelíme každý ráno do školky pěšky. Je to přes celý město, tudíž nám to trvá půl hodiny do školky a mě další čtvrt hoďky do práce. No jak jinak, malinko jsme si přivstali. Vystřelili jsme z baráku, děti za mnou vláli, já je naprosto nekompromisně smýkala za sebou až do doby........do doby než jsme potkali tetu Angeliku se Sabrinkou, taky na cestě do školky. Ale oni nepospíchali....bohužel. I já jsem to teda vzdala a zvolnila jsem tempo. A tohle nešlo nevyfotit.
A toto je můj výrobek. Když jsme byli na pyžamkovém bále, vtírly se Standovo kolegyně z práce, že prej abych jim upekla koláče. No a já blbka jim to ovíněná slíbila. No a protože sliby se maj plnit, tož jsem musela. A tady jsou. Byly opravdu vynikající.

15.4. - V mojí posteli (106. den)

Tak dneska nic zvláštního nebylo. Nebo vlastně bylo. Nebylo mi nejlíp, tak jsem si vzala jeden den dovolený, kluky jsem nechala doma a celej den jsme se váleli a pospávali. No a já rejdila u počítače. Standa měl šestnáctku, tak jsme byli sami doma. No a kluci zalezli do manželskýho pelechu a nešlo je nevyfotit. Tak aspoň ňáká fotka. Jo a jinak běžně spíme ve čtyřech. V noci se bejci stěhujou i s hromadou autíček. Tak je moc príma, když si každou chvíli vrazíte angličáka do pr....zaďoura.

14.4. - Jestřebí (105. den)

Dneska mi to nedá a vkládám fotky dvě. Jestřebí je nádherný místo, který máme vpodstatě za rohem a byli jsme na hradě prvně. Jsme ostudy. Tak ať to vezmu od začátku. Při pondělku v práci nic moc, pokračovala kontrola z MÚ na vyúčtování grantů a tak jsem nebyla úplně ve své kůži. Ale komise byla naprosto suprová, tři senzační dámy, no nic méně-kontrola je kontrola. Tak když odešly, rozhodla jsem se, že to v práci zapíchnu, vezmu si půl dne dovolený a vyzvednu oba kluky po obědě. Kluci nadšení, hlavně Honzík. Navíc Honzíka už od včerejška zlobí zub, tak byly rády i paní učitelky. Doma jsem se je snažila dorvat do postele, leč marně. A tak jsme počkali na tátu, až dorazí z práce, zavolali jsme Káje a Lídě, že jedeme do Jestřebí, že jdeme na společnou vycházku. Jak jsme dorazili na místo, čekalo nás komando pubertálních děvčat a tak jsme vypadali, jako tábor, kterej je na vejletě. Ale holky byly bezva.Vydrápali jsme se na hrad, vylezli na každej šutr (teda já nééé, já jsem to dokumentila) udělali jsme si vycházku kolem hradu a po vesnici.

No kluci zase blbli a juchali, kravili s holkama, úspěšně mi zdrhali před foťákem a svorně se mi pošklebovali za zádama rovnou do vočí.....Po cestě domů jsme se zastavili u Metálů v Lípě, kluci dlouho neviděli Kubu, tak aby se jim moc nestýskalo. Takže můžu říct, že byl zase super den. Zítra to bude horší, táta jde na šestnáctku a rosničky hlásej škaredě. Tak teda uvidíme.....

13.4. - ZOO Děčín (104. den)

No a protože bylo moc hezky, vyrazili jsme s klukama na výlet. Moc se těšili do ZOO, tak jsme vybrali Děčín. Naskákali jsme do auta a začalo luchat, ale jakmile jsme dorazili na místo, pršet přestalo a vylezlo sluníčko. Děčínská ZOO je sice mrňavá, ale moc hezká a kluci byli nadšení. Poskakovali, jak plašani, neustále padali, což už radši nepublikuju, vyřádili se na bezva dětském hřišti a všichni jsme si to společně moc pěkně užili. Po cestě zpátky jsme se stavili na kávičku u Martiny, vysondovat, jak je po bále a domů jsme frčeli kolem půl osmé. Takže najíst, vykoupat, vyčůrat a chrnět!

12.4. - Pyžamkový bál (103. den)

Tak dneska jsme si vyrazili na taneček, a to na pyžamkový bál. Chodíme každoročně a vždycky se nám tam moc líbí. A tento se obzvlášť vydařil. Plno soutěží, blbinek, tancování, skvělá kapela,....paráda. A já jsem prvně ochutnala "Mochito". Sice jsme ho jednou měnili, protože místo krásně zeleného drinku se snítkou máty (tak jsem to aspoň viděla u Klarissy na blogu) nám přinesli žluté cosi, co rozhodně kolem máty ani neprošlo. Ale napodruhé už to bylo o poznání lepčí. No a moc mi to chutnalo. Domů jsme přišli nad ránem a blahořečím dědovi, který hned ráno, jako myška s klukama vyrazil na procházku, abysme se trochu vyhajali.

11.4. - pavouk na hangáru (102. den)

Tak dneska jsem se bavila pozorováním pavouka, který číhal na kořist. Spousta fotek byla rozmazaných, ale tahle je docela vydařená.