3.5. - sobota v Píšťanech (124. den)

Sobota, to probuzení, sucho v puse a vedle z ložnice....mamíííí, já chci čůrat. Je čtvrt na šest ráno a já vážně nechci vstávat. Spát jsem šla v půl třetí a to mi fááákt nestačí. No nic musím. Venku už strašil Jirka a vzápětí po mě vylezl ze stanu i Standa, že jde nahodit...no jo no. My jsme si s Tomáškem ještě zalezli a dospali jsme se. Přes den bylo střídavě oblačno. Chvílema pršelo, chvílema bylo nádherně, takže já nedělala nic jinýho než že jsem oblíkala a svlíkala dětem mikiny a měnila botasky za holinky. Po obědě si všecky tři vzal Mareček na Marínu, dali si zmrzku a přinesli zpátky několik kup hranolek. Míííluju Marečka. Ten to s dětma tak umí, děti ho milujou, je vážně skvělej! No a v podvečer jsme se všeci (téměř) vypravili do Žalhostic na čarodejnice, abysme tam podpořili naši kámošku Pavču, která tam zpívala s kapelou. Akce to byla věru vydařená. Vytančila jsem se do bezvědomí, do tábora jsme se vraceli pěškobusem, zkrátka jako za mlada... Jen jsem byla slaměná vdova, Standa se obětoval a odešel dřív, uložit děti. Šak už jsem taky potřebovala trošku vypadnout z toho stereotípu.